Modrý pokoj
Jaroslava Ježka

Babička Ježková vzpomínala, že ve Všehrdově (pozn. - dnes Rokycanově ulici na Žižkově) bydleli hned v přízemí vpravo od vchodu," vyprávěla mi Jana Strnadová.

Když se dnes postavíte před dům, tak z ulice vpravo od vchodu vedou do onoho bytu tři okna, dvě do kuchyně a do sednice, další místnost sloužívala jako dílna. Tak to v rodinách "živnostníků" často bývalo, že se bydlelo "za krámem", případně vedle krejčovské dílny.

"Byl to tmavý byt, do něhož v noci pronikalo světlo z nedaleké uliční lampy," vzpomínala podle paní Jany Františka Ježková. bylo divu, že se hlava rodiny rozhodla pro "Družstvo Rovnost - družstvo pro stavbu živnostenských domů s malými byty a dílnami", které začalo stavět dům "dole" u řeky. Podle Holzknechta se Ježkovi stěhovali do Kaprovy ulice č. 10, kde je dnes každé úterý otevřeno skladatelovo muzeum, v roce 1921.

Držel jsem v ruce průkaz členky družstva Františky Ježkové. V lednu 1939 je v něm zaznamenáno, že zaplatila 200 Kč. "Splaceno 1926," vypovídá o bytě v Kaprově zápis učiněný čísi rukou. Takže otec, jakkoli zemřel mladý, zabezpečil rodinu bytem i péčí o praktické vzdělání dětí.

"V otcově dílně si Jaroušek hrával s knoflíky. Maminka ho tak našla i jednou v noci, právě za svitu pouliční lampy. Možná, že tam začínal jeho zájem o hudbu. Tehdejší knoflíky, dělané z přírodních materiálu, vydávaly osobitý zvuk, když se o sebe třely. Otec Adolf byl velký sokol. Přátelský, společenský. Jako mistr měl několik zaměstnanců, minimálně dva tři. Ale byli to spíš další členové rodiny. Všichni společně podnikali sokolské výlety. Jarmila na to ráda vzpomínala," vyprávěla mi Jana Strnadová.