Z historie domu

Historie knihkupectví v Kaprově ulici sahá do roku 1933. Tehdy si pronajal obchod v přízemí a o tři roky později i kancelář v mezaninu knihkupec Josef Hokr (1889‑1969). V té době bývala řada obchodníků s knihami zároveň také nakladateli a platilo to i o Josefu Hokrovi. Zpočátku se specializoval hlavně na odbornou technickou literaturu. Mezi odbornými tituly ale najdeme i kapesní slovníky a dokonce Chalupného Sociologii.

Druhým okruhem, na který se vydavatel Hokr specializoval, byly knížky pro děti. Jeho klíčovým autorem se stal malíř a spisovatel Ondřej Sekora.

Ondřej Sekora byl v té době známý svými komiksovými stripy a příběhy v Lidových novinách. Proslavil se postavičkami sportovců Heje a Rupa, kuřetem Napipi, kapitánem Ani Mukem, Dobrým vojákem Vendelínem a v neposlední řadě Ferdou Mravencem. První Ferdův strip se objevil v Lidovkách v roce 1933 a o dva roky později k němu přibyl jeho kamarád Brouk Pytlík. A pozor – byl to komiks pro dospělé!

Jak legenda vypráví, Josef Hokr přišel při jedné schůzce se Sekorou s nápadem, aby malíř vytvořil veselou knížku pro děti, jakýsi protiklad Karafiátovým silně nábožensky založeným Broučkům. Za několik dní přišel Sekora do Hokrovy kanceláře s konceptem první knihy o Ferdovi Mravencovi. V letech 1936 – 1954 vyšlo celkem šest knih o Ferdovi a dvě o Brouku Pytlíkovi. Většinou v Hokrově nakladatelství.

Po Ferdovi Mravenci vydal Josef Hokr ještě další klasické knihy pro děti. Například v roce 1942 spatřily světlo světa Veselé příběhy kozy Lujzy a kocoura Bobka od Emy Tučkové a v roce 1946 u něj vydal později zfilmovanou knížku Míček Flíček významný český loutkař Dr. Jan Malík. Obě samozřejmě se Sekorovými ilustracemi. V některých zdrojích se dočítáme, že Hokr byl jedním ze tří nakladatelů, kteří pomohli V. Čejkovi se startem erotické edice Olisbos, na níž se podílel okruh českých surrealistů třicátých let.

Nakladatelská idyla skončila v roce 1948, kdy byl jeho obchod znárodněn a předán národnímu podniku Kniha. Pan Hokr i přesto na knihkupecké řemeslo nezapomněl a ještě řadu let potom prodával v prodejně Knihy na Vítězném náměstí (tehdy náměstí VŘSR) v Praze 6.

V sedmdesátých letech se proslýchalo, že v připojených kancelářích v mezaninu sídlilo po roce 1950 nějakou dobu jakési ideové oddělení n.p. Kniha, které mělo roli jakési dodatečné cenzury, poslední ideové pojistky před tím, než šla knížka na trh. To však nikdy nebylo potvrzeno.

Knihkupectví bylo v té době rozšířeno o vedlejší prodejnu, přiléhající ke chodu do domu, která měla vyšší podlahu. Od té doby měl obchod dva vchody – ten druhý, obvykle zavřený, ústící do Žatecké byl později využit ve filmu Vrchní, prchni.

Roku 1963 nastoupil do knihkupectví na nároží Kaprovy a Žatecké vyučený knihkupec Bohumil Fišer (1941‑2007). Brzy se stal hvězdou ve svém oboru a už v hloubi sedmdesátých let se knihkupectví mezi lidmi začalo říkat „U Fišera“. Fišer si potrpěl na kvalitní literaturu a obchod pozvolna přizpůsobil potřebám studentů z blízké Filosofické fakulty UK. Když nějaká kniha nebyla k dostání u Fišera, nebyla k dostání nikde.

Jen tak na okraj je nutno se zmínit, že Fišer neodolal pokušení a vzal ve filmu Vrchní, prchni malou roličku – hrál zákazníka, kterého chce Josef Abrahám zkasírovat se slovy „Polívčička byla?“

Na začátku roku 1991 se začal rozpadat n.p. Kniha a kolegové z prodejny přemluvili Bohumila Fišera, aby si obchod pronajal a dále ho provozoval. Tak se stalo, že 19. března téhož roku bylo slavnostně otevřeno Knihkupectví Fišer, zákazníky občas označované jako „Kaprovka“.

Jestliže už dvě desetiletí předtím bylo knihkupectví v Kaprově ulici podnikem s tou nejlepší pověstí v Praze, v devadesátých letech se Kaprovka stala fenoménem. Zvláště pověstné byly tamní autogramiády, které se pořádaly při příležitosti návštěvy nejvýznamnějších českých a zahraničních spisovatelů. Některé osobnosti české kultury devadesátých let braly Fišerovo knihkupectví za své referenční místo. Do obchodu tak pravidelně docházel Václav Havel, Václav Klaus, Josef Škvorecký nebo Karel Gott.

U Fišera se nekupovaly detektivky nebo milostné romány. Obchod měl image knihkupectví pro uměleckou beletrii a odbornou literaturu z humanitních oborů.

Na vrcholu rozletu knihkupectví Fišer tvořily tři obchody. Základní byl v Kaprově ulici. První pobočka byla v Karlově ulici a měla prodávat "turistickou" literaturu, tj. pragensie a cizojazyčné průvodce. Druhá pak byla přímo na Filosofické fakultě. Přestala existovat brzy po Fišerově smrti.

Starý mládenec Bohumil Fišer zemřel 28. srpna 2007 a dá se říci, že odešel právě ve chvíli, kdy mu začala po Praze růst konkurence. Po Praze se objevilo několik obchodů, které charakter Kaprovky dokázaly napodobit nebo ještě rozvinout – Academia nebo Ostrov.

Po tom, co Bohumil Fišer umřel, odkoupil od jeho sestry práva na provozování obchodu pod značkou Fišer jeho dlouholetý kamarád Ladislav Horáček (1947‑2015), majitel prvního po listopadu 1989 založeného soukromého nakladatelství Paseka. Však se mu také Paseka občas přezdívalo.

Horáček bydlel v 1. patře Kaprovy 45/10 už dávno předtím, než z Knihkupectví Fišer udělal reprezentační prodejnu. Říkalo se s nadsázkou, že družstevní byt získal celkem levně za to, že původnímu obyvateli bytu, jinak pověstnému opilci, zaplatil všechny dluhy a pár kořalek. Horáček byl velmi příjemný nájemník, který na Štědrý den dával všem členům družstva za dveře nějakou drobnou knížku ze svého vydavatelství, měl příjemný, trochu excentrický smysl pro humor, který vycházel z jeho lásky k dřevorytci a spisovateli Josefu Váchalovi, a občas i nějaký dobrý nápad na zvelebení domu. Nikomu proto nevadilo, že těžký cukrovkář občas ležel v průchodu po tom, co navštívil nedalekou hospodu U Parlamentu, kde pravidelně (a někdy už od otvíračky) sedával u čestného stolu štamgastů.

Pod jeho vedením pokračovalo knihkupectví zhruba ve stejném duchu jako předtím, snad jen s větším akcentem na knihy z jeho vydavatelství. Obchod se díky tomu stal oblíbeným místem pro zájemce o pragensie, místopisy zaniklých památek a o váchalovskou literaturu. V Kaprovce také v roce 2011 připravil k CD vydání starší záznam Váchalova Krvavého románu, čteného Leošem Suchařípou.

Horáček odešel brzy potom na odpočinek a o vydavatelství se začala starat jeho dcera Anna Rezková. Časem se ujala i obchodu, ale příliš se jí nedařilo. Po Horáčkově smrti došla Družstvu Rovnost trpělivost a družstvo se proto rozhodlo vydavatelství Paseka neprodloužit smlouvu o pronájmu. Ostatně, později vyšlo najevo, že chtěla obchod skrytě přepronajmout knihkupecké síti Kosmas.

Paní Rezková se družstvu pomstila rozsáhlou kampaní v médiích, která si nikdy předtím nevšimla zániku jiných tradičních knižních obchodů jako Debra Bednářová v Celetné ulici nebo Seydl ve Štěpánské, ale ani toho, jak proměna centra města v turistický prostor izolovala podobné obchody od svých potencionálních návštěvníků.

Knihkupectví Fišer po odchodu z Kaprovky získalo náhradní prostory v nedaleké Rybné ulici, ale obchod tam nikdy neotevřelo. 6. září 2017 se objevila v Hospodářských novinách zpráva, že radnice Prahy 1 odstoupila od smlouvy s Pasekou, protože majitelka chtěla přepronajmout část vysoutěžených prostor dalšímu, tentokrát údajně kavárenskému subjektu.